Hadrářova dcera

Na scéně leží mrtvola. Nad ním klečí dívka.
Dívka: Otče, můj chorobný hadráři, běda mi, jsem dokonalý sirotek. Co si počnu, nezbude mi než se stát děvčetem pro všechny. Přestože toužím jít do kláštera, bude ze mě zkažená dívka. A co moji malí sourozenci?
Vstoupí hadrářův syn.
Čím se to zabýváš, sestro? To na zemi je náš otec hadrář?
Céra: Ano, milý bratře sirotku.
Syn: Kam ho pohřbíme?
Céra: Na to jsem nepomyslela…
Syn: Na všechno abych myslel já. Snad obecní hřbitov, jistě se mu tam bude líbit.
Céra: No, nevím, není tam moc vlhko?
Syn: Vlhko, ale lacino.
Céra: Máš pravdu, bratře sirotku, jen ať ho tam zítra pohřbí, ať nám tu nesmrdí.
Syn: Zajdu pro rakváře.
Céra: Pospěš si, ale neukvap se. Peněz není nazbyt, dej udělat jen chudičkou rakev s jedním hřebíkem.
Syn: Ty myslíš na všechno. Jdu pro rakev. Současně povolám i vzdálené příbuzenstvo a rozené truchliče Odejde.
Céra: Hrůza, sama s nebožtíkem, když se stmívá. Kdejaký tmavý kout mě děsí. Ale co, každý tam musí. Starý hadrář jako mladý hadrář. To už tak na světě chodí. Hřbitovní kvítí…
Hadrář: Náhle. Ty huso pitomá, sundej mi boty!!!
Céra: V hrozném úleku. Ach! Šílím? Mé srdce! Umírám!!!
Hadrář: Co je s tebou? Hm, holka už je velká, ty kozičky nejsou vlastně k zahození. Objímá ji. Škoda ji jen tak zasypat.
Vstoupí hadrářův syn.
Syn: Po chvíli. S truhlou tu budou co nevidět. Není marných cest. Obecenstvu. Jak to velké Přadleny upředou, tak se i stane. Vždy je dobré míti dobrou rakev po ruce.

Připravila: Tereza Langová
Další články od této autorky
Článek zaujal už lidí